• „Stovka“ se přestala vyrábět přes čtyřiceti lety

• Za osm let vzniklo celkem více než milion kusů

• Dnešní terminologií se fakticky jednalo o „facelift“ modelu 1000 MB

• Kupé 110 R pomalu získává sběratelský status

V březnu uplynulo rovných 40 let od ukončení výroby sedanu Škoda 100 a 110. Kupé 110 R pokračovalo ještě do roku 1980. Původně měl být model Škoda 100 a 110 jen modernizací populární tisícovky, kterou jsme si již představili v samostatném článku: Škoda 1000 MB přinesla před šedesáti lety technologie, které kopírovali i na „Západě“.

Škoda 100 se začala vyrábět v roce 1969, zhruba rok po spuštění modernizace mladoboleslavského montážního závodu. Vůz byl zamýšlen jako rozsáhlejší modernizace tisícovky, která se prodávala dobře. Byla také poměrně žádaným exportním artiklem. Dnes se to může zdát možná úsměvné, ale v šedesátých letech se „tisícovka“ líbila a jízdními vlastnostmi, kvalitou a moderními technologiemi naprosto odpovídala běžnému standardu doby.

Škoda 100 tak se Škodou 1000 MB sdílí základní konstrukční prvky. Nové byly zejména panely karoserie. Mírně se modernizoval interiér, myslelo se především na lepší komfort posádky. Nová karoserie byla pevnější v krutu a vykazovala lepší výsledky v bariérových testech

Zajímavostí bylo nasazení kotoučových brzd vpředu, na které Škoda získala licenci od společnosti Dunlop. Ve své době to vůbec nebyla obvyklá věc, zvláště u vozů této cenové kategorie. Účinek brzd „stovky“ byl vyzdvihován i v zahraničních motoristických magazínech jako nadprůměrný.

Pokud jde o koncepci a motor, nic zásadního se nezměnilo. K dispozici byly čtyřválce 988 cm³ o výkonu 35 kW a 1107 cm³ o výkonu 39 kW. Převodovka byla vždy čtyřstupňová mechanická. Jedenáctistovka dotlačila model 110 L na nejvyšší rychlost 135 km/h. Později bylo možné zakoupit silnější provedení o výkonu 46 kW z kupé 110 R. Sedan s tímto motorem zvládl až 140 km/h.

Dodnes se velké oblibě těší především dvoudveřové kupé Škoda 110 R, které se v upravených verzích prosadilo i na závodní dráze. Škoda s okruhovým „erkem“ dokonce vyhrála v celkovém hodnocení značek evropský šampionát cestovních aut (ETCC) v roce 1981. Také „erko“ se vozilo i za hranice, kde se mu trochu žertem přezdívalo „Porsche pro chudé“. Mohl za to velmi podobný design a koncepce pohonu. Vžila se také přezdívka „škorše“.

Škoda na modelu 100 a 110 průběžně pracovala. Místo dynama přišel v roce 1973 moderní alternátor a postupně se rozšiřovala výbava. Původně bylo zamýšleno, že v roce 1975 nahradí typ Š 100 a 110 zcela nový kompaktní model s motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol. Projekt byl ale už v roce 1971 zrušen, především pro nedostatek prostředků. Rozhodlo se tak o zásadní modernizaci stávající koncepce, kterou známe pod označením Škoda Typ 742, nebo též jako Škoda 105 a 120. Ale o nich zase někdy jindy.

Celkem bylo v letech 1969 až 1977 vyrobeno 1 079 708 vozů Škoda 100 a 110. Kupé 110 R se vyrábělo až do roku 1980, vzniklo přibližně 57 000 kusů. Klasický sedan Škoda 100 stále ještě není tak vyhledávaný sběratelský artikl, design zkrátka nepůsobí tak „retro“ jako u o poznání elegantnější tisícovky. Na druhou stranu zrestaurovaná nebo zachovalá kupé 110 R si velmi dobře drží cenu a mají vysoký investiční potenciál.