Jawa patřila mezi české „rodinné stříbro.“ Značka sídlící v Týnci nad Sázavou patřila ve své době mezi největší výrobce motocyklů na světě, která navíc byla velice úspěšná i na závodním poli. Po roce 1989 ale přišel strmý pád a z kdysi obří firmy je dnes malý výrobce, který aktuálně jen vzpomíná na někdejší slavná léta.

Historie firmy se datuje do roku 1922, kdy František Janeček založil v Praze zbrojovku vyrábějící třeba ruční granáty vlastní konstrukce. V poválečné době se ale pro továrnu hledalo i jiné využití, a tak společnost expandovala do oblasti motocyklů, s níž byly později spojeny i její největší úspěchy. Prvním strojem se v roce 1929 stal model Jawa 500 OHV, přezdívaný kvůli mohutnosti rumpál. Jednalo se o licenční verzi německého motocyklu Wanderer 500 OHV, který dal nové značce jméno. Jawa je totiž kombinace prvních písmen příjmení zakladatele firmy Janečka a právě značky Wanderer.

Luxusně pojatá a tudíž drahá motorka v době hospodářské krize ale neměla šanci zaujmout, a tak se Jawa musela zaměřit na jiné portfolio. Proto přišla v roce 1932 Jawa 175 Villiers, lidový motocykl za lidovou cenu, původem od anglického konstruktéra G. W. Patchetta. Ta už byla prodejně úspěšná, a tak Jawa v následujících letech postupně rostla. Díky tomu dokonce expandovala i mezi automobily, nejprve Jawou 700, alias licenční DKW Meisterklasse, později Jawou Minor vlastní konstrukce.

Po válce následovala i Jawa Minor II, která ale byla záhy přejmenována na Aero Minor, spolu s převedením výroby do Aera. Jawa byla pod komunistickým režimem nucena se zaměřit výhradně na motocykly, spolu s tím ale přišly i její největší úspěchy. Už v roce 1946 dorazila Jawa 250, moderní motocykl přezdívaný pérák, který se v poválečné Evropě stal hitem. Polovina padesátých let byla ve znamení Jawy 250/350, alias kývačky, motokola Jawa 50 Pionýr nebo úspěchů na motocyklové soutěži Šestidenní. Důležité bylo i chvilkové spojení s ČZ Strakonice a nabídnutí modelů s jednotnou značkou Jawa-ČZ. Pokrokovost techniky Jawa dokazuje i fakt, že patent Jawy na samočinnou spojku, třecí spojku umožňující plynulý rozjezd pouhým přidáním plynu, využívala i Honda.

Video

V šedesátých letech se firma definitivně přestěhovala do svého závodu v Týnci nad Sázavou, kde vyráběla už od meziválečného období. Domovský závod v Praze na Pankráci byl v rámci reorganizace převeden do ČKD Polovodiče. Vývoj a výroba sportovních motocyklů se spolu s tím přestěhovaly z Libně do bývalé továrny Ogar ve Strašnicích, zatímco výroba motorů byla převedena do ČZM Strakonice. Poněkud nešťastné rozhodnutí o reorganizaci produkce bylo podle mnohých názorů prvotním důvodem pozdější stagnace a úpadku Jawy v devadesátých letech. V době rozmachu byla totiž výroba přesunuta do méně vhodných prostorů, a to navíc v období, kdy japonská konkurence budovala supermoderní továrny.

Šedesátá léta byla také ve znamení převzetí podniku ESO v Divišově. Továrna spojená se jménem konstruktéra a závodníka Jaroslava Simandla vyráběla speciální motocykly pro závodní účely. Vedle motokrosových a silničních motorek byly nejznámějším dílem stroje pro plochou dráhu. Po převzetí se tak z motorek ESO staly Jawy.

Revoluční rok 1989 zastihl Jawu v době, kdy firma vyráběla model 350 s typovým označením 638. Výroba menší 250 byla ukončena, protože podle vedení ani nebyla potřeba. Jawa totiž i tak stále patřila mezi největší výrobce motocyklů na světě, značka navíc byla ověnčena úspěchy na závodním poli, v motokrosu nebo enduru. Na nich se ale už ukazoval postupný ústup ze slávy. Jestliže v sedmdesátých letech Jawa vládla podniku Šestidenní, výsledky v následujícím desetiletí už byly horší – poslední vítězství Jawy v tomto závodě přišlo v roce 1982. Úspěchy Františka Šťastného na poli silničních motocyklů byly v té době už také poněkud vousaté, datovaly se do šedesátých let.

Velká část tehdejší produkce mířila do Sovětského svazu, jehož rozpad firma rychle pocítila. Vedení Jawy totiž nebylo vůbec schopné reagovat na novou dobu a modely jen minimálně vylepšovalo. Navíc nedbalo na klesající odbyt, který postupně klesl na desetinu produkce osmdesátých let, a vyrábělo takzvaně na sklad, což znamenalo postupně rostoucí dluh. Ten zvyšovaly i vysoké výrobní náklady způsobené divizemi rozprostřenými po celé republice – ve Strakonicích se vyráběly motory, v Týnci nad Sázavou vybrané stroje a v Praze (Strašnicích) působil Výzkumně vývojový závod. K tomu připočtěme ještě některé netradiční nápady jako chopper nebo sázka na jednoválec místo čtyřdobého dvouválce a je jasné, proč se Jawa rychle dostávala do stále větších potíží.

Vedle toho probíhala privatizace, která se stávala stále komplikovanější. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci totiž návrhy vedení podniku na privatizaci neustále vracelo na přepracování. Liknavým přístupem ministerstva tak ve výsledku postupně opadl dříve velký zájem firem Honda a BMW, které dokonce podepsaly s Jawou řadu dokumentů o spolupráci.

Jawa se kvůli tomu bohužel zahraničního partnera nedočkala, v roce 1996 se stal většinovým vlastníkem Jihostroj a. s, který ji vlastní dodnes. Ten se zavázal k zachování české výroby, zachování značky v českých rukou a k revitalizaci firmy za účasti věřitelů. Už o dva roky dříve přitom byla privatizována osamostatněná divize Jawa Divišov, specializovaná na vývoj a výrobu závodních strojů. Tu koupila skupina českých podnikatelů ve složení Evžen Erban, Karel Horčička, Josef Vejrosta a Jiří Semel.

Dnes tak vedle sebe fungují dvě firmy používající jméno Jawa. Jawa Divišov (dnes JRM Speedway Factory) sídlí nedaleko Benešova a snaží se navázat na někdejší úspěchy značky na ploché nebo ledové dráze, zatímco „původní“ firma, od roku 1997 nazvaná Jawa Moto, zůstává v Týnci nad Sázavou. S oběma to přitom není zrovna slavné, Jawa Moto bez většího zájmu na svých stránkách nabízí pět modelů, zatímco Jawa Divišov se po finančních problémech, které v roce 2012 vyvrcholily konkurzem, snaží pod vedením Stanislava Diatky dostat zpět na výsluní.

Nedávné zprávy každopádně dokazují, že ve světě má Jawa ještě dobré jméno. Indický konglomerát Mahindra Group vlastnící stejnojmennou automobilku nebo designérské studio Pininfarina se totiž rozhodl prostřednictvím své dceřiné společnosti Classic Legends podepsat licenční smlouvu na výrobu motocyklů značky Jawa pro indický trh a další asijské země. Pro Jawu to není nic nového, v Indii se její motocykly, nabízené pod značkou Yezdi, v licenci vyráběly od šedesátých do devadesátých let. Licenční produkce, třeba alespoň strojů s motory Jawa, probíhala v minulosti i jinde, třeba v Itálii nebo Polsku. Zapomenout bychom neměli ani na slavnou výrobu na Kubě nebo čínské stroje Xingfu, což byly nelegální kopie motocyklů Jawa.

Mahindra Group chce výrobu zahájit za dva roky, přičemž se chce zaměřit na stylové stroje s retro designem. S Jawou to sice bude mít pramálo společného, protože se má jednat o nové stroje s indickou techniku, třeba to ale pomůže i české firmě, která by díky licenční smlouvě mohla získat finanční prostředky na vývoj nové techniky.

Příběh značky Jawa je poměrně známý, ale nebude na škodu si v rychlosti připomenout, že za jejím vznikem stojí zakladatel a majitel zbrojovky inženýr František Janeček, který hledal vhodný náhradní program pro svou firmu. Tím se stala výroba motocyklů, která se rozběhla v roce 1929.

Nejprve byl na trh uveden motocykl Jawa 500 OHV, který byl licenční verzí německého motocyklu Wanderer 500 OHV a dal nové značce jméno. Jawa je totiž kombinace prvních dvou písmen příjmení zakladatele firmy Františka Janečka a právě značky Wanderer.

Jawa 500 OHV představovala na přelomu dvacátých a třicátých let poměrně luxusní motocykl. Zakladatel nové motocyklové značky se tento typ rozhodl doplnit o lidový motocykl za skutečně lidovou cenu. Tím se stala v roce 1932 Jawa 175 Villiers s britským dvoutaktním motorem, která byla trefou do černého.

Jawa v nové době: Strmý pád kdysi úspěšné značky

František Janeček mohl být se svými motocykly spokojený, ale model 500 OHV měl od svého uvedení na trh nepříjemnou konkurenci v podobě malého automobilu Aero 500 s dvoutaktním jednoválcem pod kapotou. Pozornost zakladatele zbrojovky a továrny na motocykly byla právě díky tomu nasměrována k lidovým automobilům, u nichž se vydal podobnou cestou jako v případě motocyklů.

Jawa 700

S ohledem na vlastní vývojové i výrobní kapacity byl namísto vývoje vlastní konstrukce opět zvolen nákup licence. František Janeček pro svou firmu získal v červnu roku 1933 výhradní licenci na výrobu a prodej automobilů DKW Reichsklasse a Meisterklasse typ F2.

Vzorem pro automobil pojmenovaný zcela prostě Jawa 700 se stal model DKW 701 Meisterklasse. Základem vozu byl obdélníkový rám s dvojicí podélných nosníků z ocelových U-profilů spojených úzkými příčkami. Přední i zadní kola s mechanickými bubnovými brzdami byla odpružena dvojicí nad sebou umístěných příčných listových per.

K pohonu sloužil napříč za přední nápravou uložený kapalinou chlazený dvoudobý řadový dvouválec o objemu 684 cm³ s výkonem 15 kW (20 k) při 3200 min^-1. Prostřednictvím třístupňové manuální převodovky s volnoběhem byla roztáčena kola přední nápravy. Automobil s rozvorem náprav 2700 mm, celkovou délkou 3750 mm a hmotností okolo 700 kg byl schopen dosáhnout rychlosti kolem 90 km/h.

Návrat legendy. Motocykly Jawa se opět budou vyrábět!

Karoserie vozu v různých provedeních využívala tehdy tradiční kostru z bukového dřeva, kterou netradičně kryly panely z překližky potažené koženkou. Výjimkou byla pouze plechová kapota motoru a blatníky. Zhruba po dvou letech výroby bylo toto řešení nahrazeno tradičním dřevěným rámem s plechovými povrchovými panely.

Jawa 700 vedle řešení své techniky a řešení konstrukce karoserie zaujme i postupem výroby, kdy kompletní podvozky s pohonnými jednotkami vznikaly v podniku v Praze, zatímco v Kvasinách byly stavěny karoserie a finální montáž probíhala v Týnci nad Sázavou.

V letech 1934 až 1936 mělo být podle dostupných informací vyrobeno kolem jednoho tisíce automobilů Jawa 700. Některé prameny uvádějí celkový počet pod touto hranicí a jiné naopak lehce nad ní.

Jawa 750

Původně lidový automobil se pod značkou Jawa dočkal i vzniku závodních derivátů. V roce 1934 se druhého ročníku prestižního závodu 1000 mil československých účastnila dvojice vozů, zastupující značku Jawa.

Motory těchto automobilů měly objem zvýšen těsně pod hranici 750 cm³. První z nich byl roadster a nebýt zadření motoru mohla s ním posádka Vitvar – Pánek zvítězit ve své kategorii, v níž prakticky po celou dobu vedla. Druhý automobil posádky Kaiser-Kronberger měl uzavřenou aerodynamickou karoserii, kterou navrhl Paul Jaray, který byl tehdy uznávaným odborníkem právě v oblasti aerodynamiky.

Národní technické muzeum v Praze představuje legendy i unikáty

Pro třetí ročník závodů 1000 mil československých pořádaný v roce 1935 bylo připraveno celkem šest automobilů značky Jawa, z nichž jednu polovinu představovaly otevřené roadstery a druhou uzavřená kupé. K pohonu všech těchto závodních vozů sloužily dvoudobé dvouválce o objemu 745 cm³, disponující výkonem 19 kW (26 k).

Jawa v roce 1935 v prestižním závodě vybojovala první tři místa ve své kategorii a putovní pohár prezidenta republiky. Do dnešních dnů se z vozů připravených pro tento podnik dochovalo jedno aerodynamicky tvarované kupé, které bylo v letech 2001 až 2005 kompletně zrenovováno a dnes patří k ozdobám dopravní haly v Národním technickém muzeu v Praze.

Jawa Minor

Pražský autosalon pořádaný v říjnu roku 1937 se stal místem výstavní premiéry pro automobil Jawa Minor, jehož vývoj byl zahájen již v roce 1935 a jednalo se o první vlastní automobilovou konstrukci značky Jawa dovedenou k sériové výrobě. Konstruktérem byl Ing. Rudolf Vykoukal, zatímco ladné linie nabízených karoserií měl na svědomí karosář Zdeněk Kejval.

Základem tohoto vozu byl páteřový rám s centrální nosnou trubkou čtyřhranného průřezu z oceli s rozevřením ve svém přední polovině pro usazení pohonné jednotky. Přední i zadní kola měla nezávislé zavěšení pod příčnými listovými pery a brzdy byly bubnové s mechanickým ovládáním.

Za přední poháněnou nápravou byl podélně v rozvidlení nosné trubky usazen kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 616 cm³ o výkonu 14,3 kW (19,5 k) při 3500 min^-1. Převodovka umístěná před motorem byla třístupňová manuální.

Jawa Minor s rozvorem náprav 2350 mm byla nabízena v několika různých provedeních od atraktivního dvoumístného roadsteru, jehož tvary nepostrádaly sportovní švih, přes čtyřmístný kabriolet až po dvoudveřovou limuzínku pro stejný počet osob. Vedle těchto verzí pak byl vyráběn i armádní kabriolet.

Jsou tady nové motorky Jawa! Retro laděné kousky 350 OHC a 660 Vintage!

Konstrukce karoserie tohoto modelu s rozvorem náprav 2350 mm, resp. 2410 mm po modernizaci z podzimu roku 1938, byla tradiční a dřevěná kostra nesla plechové panely. Vozy s otevřenými karoseriemi, jejichž hmotnost se pohybovala okolo 600 kg, byly schopny vyvinout maximální rychlost až 95 km/h.

Jawa Minor ještě před samotnou výstavní premiérou na autosalonu v Praze dosáhla významného sportovního úspěchu, když s posádkou Krátký – Turek když zvítězila v branné motoristické soutěži Malou dohodou roku 1937.

Výroba tohoto modelu byla přerušena druhou světovou válkou v roce 1940 a znovu spuštěna těsně po jejím konci z dílů, které se zaměstnancům podařilo ukrýt před okupanty. Během let 1937 až 1947 pak bylo vyrobeno kolem 2700 vozů Jawa Minor.

Aero Minor

Během druhé světové války byl tajně pod vedením inženýra Rudolfa Vykoukala veden vývoj nového osobního vozu. Ten měl být uveden do sériové výroby jako Jawa Minor II krátce po ukončení války, ale nakonec na trh vstoupil jako Aero Minor.

Motory a podvozky pro Aero Minor se vyráběly v Motorletu Jinonice (dříve známém jako „waltrovka“) a karoserie se montovaly v letňanském Rudém Letovu. Jejich dřevěné kostry ale dál dodával závod Jawy v Kvasinách.

Video

Podvozek tvořil vpředu rozvidlený páteřový rám čtyřhranného profilu, přední i zadní kola byla odpružena příčnými listovými pery. Na všech čtyřech 16palcových kolech byly kapalinové bubnové brzdy.

Aero Minor převzal motor z předválečného modelu Jawa Minor, ale dvoutaktní dvouválec o objemu 616 cm³ o výkonu 14,3 kW (19,5 k) zde byl otočen o 90° a umístěn podélně před poháněnou přední nápravou, zatímco čtyřstupňová převodovka byla až za nápravou.

Automobil s rozvorem náprav 2300 mm a pohotovostní hmotností 690 kg se uměl rozjet rychlostí přes 90 km/h, ale doporučovaná cestovní rychlost byla kolem 75 km/h.

Dvoudveřovou uzavřenou karoserii navrhl podobně jako u modelu Jawa Minor karosář Zdeněk Kejval a z tudoru bylo odvozeno i atraktivní kombi, které rovněž zamířilo do sériové výroby. Líbivý dvoumístný roadster naopak vznikl pouze v několika exemplářích.

Aero Minor bylo vyráběno od podzimu roku 1946 do února roku 1951, kdy byla jeho produkce, která dala více než 14.000 automobilů, i přes neklesající zájem zákazníků na domácím i zahraničním trhu ukončena. V dalším vývoji se i přes vznik prototypu Minor III s tříprostorovou dvoudveřovou karoserií nepokračovalo, protože chyběly výrobní kapacity.

Aero Minor – malý velký automobil

Aero Minor má na svém kontě i řadu sportovních úspěchů. V soutěžích se dařilo upraveným sériovým vozům, zatímco na závodních okruzích patřily ke špičce nejen ve svých kategoriích lehké doutníkové speciály.

Nejslavnější kapitolou v historii tohoto modelu je účast speciálů Aero Minor Sport s dvoutaktními dvouválci o výkonu 22 kW (30 k) ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans roku 1949. Tehdy Krattner se Sutnarem ujeli 2392 km průměrem 99,6 km/h, vyhráli svoji třídu a v celkové klasifikaci podle koeficientu výkonnosti obsadili skvělé druhé místo za posádkou Chinetti – Seldson na dvanáctiválcovém Ferrari.

Jawa Chic

Ve čtyřicátých a padesátých letech vzniklo přímo v podniku i mimo něj několik zajímavých projektů i plně funkčních prototypů malých čtyřkolových vozítek, k jejichž pohonu sloužily motory z motocyklů značky Jawa. Bohužel žádný z nich se do sériové výroby nedostal a historie čtyřkolových vozidel značky Jawa se na dlouhá desetiletí uzavřela.

V prvním desetiletí jednadvacátého století se ovšem objevilo vozítko pojmenované Jawa Chic, které podobě jako na počátku třicátých let model Jawa 700 nepocházelo z vlastního vývoje. Tentokrát ovšem nešlo ani o licenční výrobu.

Jawa Chic: český smart pro patnáctileté

Jawa Chic se představila již v roce 2003 ještě pod jménem Ydea 500, aby se koncem roku následujícího proměnila v model King a od jara roku 2005 již byla nabízena jako Chic.

Malý dvoumístný automobil byl poháněn čtyřtaktním vznětovým dvouválcem Lombardini o objemu 505 cm³ a výkonu 4 kW (5,4 k) ve spojení s variátorem. Vozítko o hmotnosti 349 kg dosahuje maximální rychlosti 44,5 km/h a na našich silnicích je možné za jeho volant usednout s řidičským oprávněním skupiny AM, které lze získat již v 15 letech.

Test: Ligier JS RC – Jak jezdí auto pro patnáctileté?

Model Chic původem z Italie byl u značky Jawa dokončován pro český i vybrané zahraniční trhy, ale především díky své ceně, která v roce 2011 začínala na částce 275.880 Kč u nás neuspěl. Dnes je tento miniautomobil podobně jako stejně laděné modely Logic, Bugxster a Roadster 500 pouhou epizodou v bohaté historii značky Jawa, soustředící se opět pouze na výrobu a prodej motocyklů.

Foto: Veteran.auto.cz, Jawa, Autowp.ru, archiv