Značku Wartburg není potřeba dlouze představovat, vždyť vozy tohoto východoněmeckého výrobce z Eisenachu byly v době socialistického Československa hodně oblíbené. Hlavně model 353 je dobře známý, víte však, že na jeho bázi vznikla i limuzína, rallye speciál nebo verze upravená tuningovou firmou Irmscher?

Vedle patrně nejznámějšího modelu Wartburgu, sedanu a limuzíny 353 ale nesmíme zapomenout ani na kulatého předchůdce 311, jehož nabídka byla ještě širší. Další speciály pak přidali sami zákazníci. Wartburgy se totiž podobně jako další východoněmecké vozy, trabanty, staly oblíbeným základem pro stavbu netradičního automobilu.

Wartburg 311 Camping

Právě na základech oblého 311, produkovaného od roku 1956 vznikla speciální verze 311 Camping uvedená v roce 1957. Ta je na první pohled obyčejným kombi s dnes mile retro karoserií, jenže bližší pohled ukazuje netradiční zadní partie. Té dominovalo obří prosklení, které zasahovalo až do střechy. Ta přitom byla v zadní části díky použití plátna stahovací. Automobil se navíc od běžného kombíku lišil i dvěma páry bočních dveří. Standardní kombi bylo totiž pouze třídveřové.

Legendy východního bloku: Dvoutakty z NDR

Camping byl projektován jako rodinný turistický automobil, což do puntíku splňoval. Díky pohonu předních kol nabídl na svoji dobu obří zavazadelník, kterému nic z tehdejší východoevropské konkurence nezvládlo konkurovat. Navíc sklopením sedadel šlo vytvořit lůžkovou úpravu pro dva dospělé.

Většina řidičů ze socialistických zemí ale o autě mohla jen snít. Wartburg 311 Camping vznikal jen v malých sériích, protože se o jeho stavbu starala drážďanská karosárna KWD. Kvůli tomu se dostal leda tak k zasloužilým funkcionářům a dalším lidem, kteří si jeho koupi „uměli zařídit.“ Naprostá většina vozů přitom zůstala v Německu, mimo NDR zamířilo jen pár kousků.

Wartburg 353 WR „Rallye“

Většina automobilových závodníků si v dobách socialistického zřízení nemohla moc vybírat, s čím bude závodit, a místo toho musela dát zavděk tomu, co bylo právě k dispozici. I proto se v NDR tak často závodilo s trabanty, nebo právě s wartburgy. Ty byly dokonce nasazovány i v mezinárodních závodech jako Rallye Monte Carlo, Rallye Akropolis nebo Rallye 1000 jezer.

Závodů se účastnil již Wartburg 311, ostatně v dobách jeho vzniku se v roce 1955 začala konat mezinárodní Rallye Wartburg, v případě následného 353 ale bylo závodní nasazení dále rozšiřováno. Na jeho bázi vznikly dvě závodní varianty. První, pro skupinu 1, byla vlastně odstrojeným sériovým vozem, zatímco u modelu 353 WR došlo už k rozsáhlejším úpravám. Určen byl pro skupinu 2, jejíž pravidla už takové změny povolovala.

Wartburg v nové době: Rychlý konec a krátká naděje na návrat

Proto byl Wartburg 353 WR poháněn dvoudobým tříválcem s třemi karburátory, který byl podle platných regulí naladěn až na výkon 82 kW. Sériovou čtyřstupňovou převodovku navíc nahradila pětistupňová. Dále byl vůz vyzbrojen hliníkovými panely karoserie (kapotou nebo víkem kufru), případně plastovými (blatníky). Hmotnost snižovala i lehčí, polykarbonátová skla. Rozvor pak byl rozšířen a kola měla negativní odklon. Uvnitř zase nemohl chybět bezpečnostní rám, anatomická sedadla nebo speciální přístroje pro závodní účely.

Přestože se o výsledcích Wartburgu na rallyeovém poli tolik nemluví, nedá se říct, že by východoněmecký tým byl neúspěšný. Mezi lety 1954 a 1983 totiž vozy Wartburg dosáhly v mezinárodních soutěžích na 199 vítězství ve své třídě a 28 vítězství v celkové klasifikaci, což rozhodně nejsou špatné výsledky. Závodní wartburgy se ukazovaly i na československé rallye scéně, závodili s nimi mimo jiné Karel Trojan a Jaroslav Rajchman.

Wartburg 353 Kübelwagen

Značení Kübelwagen si obvykle spojíme s KdF 82, vojenským automobilem postaveným na bázi Volkswagenu Brouk, jenže toto označení nesly i speciální verze vozů Wartburg, a to modelů 311 i 353. Stejně jako v případě KdF 82 se jednalo o armádní vozidla, v tomto případě určená pro vojsko NDR, případně tamější policii.

V případě 311 se toho až tolik nezměnilo, v podstatě byla automobilu jen uříznuta střecha a čelní sklo nahrazeno sklopným sklem, zatímco světla ochránily speciální mřížky. Uvnitř se pak objevily sedačky, které byly snadněji omyvatelné. Pohon předních kol byl ale zachován, což znamenalo, že v terénu to nebyl zrovna schopný vůz. Možná i proto mezi lety 1959 a 1964 vzniklo jen 891 jeho exemplářů.

V polovině sedmdesátých let byla myšlenka armádního Wartburgu oprášena, výrobce se dokonce tentokrát snažil vyvinout obojživelnou verzi se základem ve Wartburgu 353. Nakonec ale k realizaci nedošlo a zůstalo jen u sedmi prototypů. Východoněmecká armáda tudíž musela zůstat u Trabantu 601 Kübel, který v upravené verzi, nazvané Tramp byl později nabídnut i veřejnosti.

Wartburg 353 Trans

Wartburg 353 dobře známe ve formě sedanu a kombíku, od roku 1983 byl ale nabídnut také ve formě pick-upu. Tzv. Wartburg 353 Trans dostal dvoumístnou kabinu a ložnou plochu dlouhou 1,7 metru, na níž bylo možné převážet náklad těžký až 400 kilogramů. Ložnou plochu mohlo krýt plátno, existovaly i speciální nástavby.

Oproti sedanu byl pick-up o 30 mm kratší, na délku měřil 4.190 mm. Motor v útrobách se neměnil, o pohon se tudíž staral litrový tříválec s litinovým blokem o výkonu 37 kW a točivém momentu 98 N.m.

Wartburg 1.3 New Line

Na konci osmdesátých let bylo i v NDR stále jasnější, že Wartburg už je beznadějně zastaralým automobilem. Výrobce se to snažil v roce 1988 zachránit představením modelu Wartburg 1.3, který dostal čtyřtaktní čtyřválec od Volkswagenu. Po pádu Berlínské zdi však bylo jasné, že i moderní motor je málo, a tak v Eisenachu zkusili ještě jeden, až skoro zoufalý, pokus. Wartburg nechali v roce 1990 upravit tuningovou firmou Irmscher, která se dosud soustředila na vozy Opel.

Ve spolupráci s Irmscherem byl varťas vybaven novými nárazníky, nápadně se podobajícími těm z Opelu Kadett E, spoilerem na zádi, minimalistickými vnějšími zpětnými zrcátky nebo 14palcovými litými koly. Karoserie byla též snížena o tři milimetry, zatímco uvnitř byla použita sportovní sedadla od Opelu, sportovní volant nebo nové čalounění dveří.

Výsledek pojmenovaný Wartburg 1.3 New Line se povedl, protože dokázal oživit zastaralý vůz, jenže po sjednocení Německa neměl Wartburg 1.3 další šanci na život. Vždyť i východní Němci chtěli moderní auta ze Západu. Wartburg 1.3 New Line tudíž zůstal jen ve fázi prototypu a vznikl jen v několika málo kouscích.

Wartburg 353 Strech

Dlouhatánské limuzíny jsou v jistých kruzích velice oblíbené vozy, v jiných případech je natažení sériového auta trochu recese – to platí třeba pro upravené Ferrari 360 Modena nebo u nás postavenou Škodu 105L Limousine. Taková limuzína v roce 2009 vznikla i na bázi Wartburgu 353.

Ta byla postavena pod hlavičkou klubu Allgemeinen Wartburgfahrerclub Eisenach, který v Německu pořádá vyjížďky a srazy aut vyráběných v Eisenachu. Wartburg 353 Strech byl komunitním projektem několika mladých členů klubu, jejichž cílem bylo při stavbě použít co nejvíce originálních dílů.

Megagalerie šílených limuzín: Prohlédněte si natažené Lamborghini či Škodu 105

Práce jim nakonec zabraly více než 1.000 hodin, přičemž jejich výsledkem je limuzína dlouhá 5,52 metru. Automobil váží 1.130 kilogramů a zvládne uvést 400 kilogramů. Dovnitř se tak vejde až pět osob o hmotnosti 80 kilogramů. Otázkou však je, nakolik si s takovou zátěží poradí motor. Ten zůstal originální, o pohon se tudíž stará dvoudobý tříválec o výkonu 37 kW. Autoři ale o svém díle tvrdí, že to není závoďák, nýbrž auto pro klidné projížďky, na které by tříválec měl stačit.

Wartburg Tourist 1.3 „G-Wart“

Vozy Wartburg mají množství fanoušků, mezi které se počítá i jistý Nico Rissel, jež podle svých slov podlehl kouzlu vozů z Eisenachu již ve svém mládí. Na začátku třetího tisíciletí se svoji lásku k Wartburgu rozhodl spojit se svým dalším koníčkem, offroadovými závody. Výsledkem se stal speciál přezdívaný G-Wart.

Automobil vznikl transformací Wartburgu Tourist 1.3 (modernizovaného kombíku se čtyřtaktním motorem od Volkswagenu) a Mercedes-Benzu třídy G. Zatímco východoněmecké kombi dodalo karoserii, západoněmecký offroad poskytl trubkový rám. Spojením názvů obou aut pak vznikla přezdívka G-Wart.

Práce samozřejmě nebyly úplně jednoduché, konstrukce zabrala nespočet hodin. Bylo potřeba rozšířit podběhy a upravit útroby karoserie Wartburgu. Pod kapotu se totiž musel místo napříč uloženého čtyřválce vejít podélně umístěný pětilitrový osmiválec z G-Wagenu. Ten spolupracuje s třírychlostní samočinnou převodovkou a pohání všechna kola.

Z interiéru pak zmizelo všechno nepodstatné, palubní desku přitom nahradil přístrojový štít z třídy G. Nechybí tu ani skořepinová sedadla Recaro nebo bezpečnostní pro ochranu posádky. Zadní sedadla zase nahradila palivová nádrž s objemem 200 litrů, která se na offroadových závodech bezesporu hodí.